Hetta, polární zima na psím spřežení

Hetta, polární zima na psím spřežení

Sněhové vločky, třpytící se bílé pláně, zářící hvězdy, zima i suchý vzduch. Zimní sportovní aktivity a pozorování polární záře. Malinká vesnička, ale ohromné zážitky.

Vesnice Hetta se nachází ve správní oblasti Enontekiö a tvoří významnou dopravní křižovatku finského Laponska. Švédské městečko Kiruna, norské Tromso a obchodní centrum severního polárního kruhu Rovaniemi jsou od Hetty vzdálené 4 hodiny cesty automobilem. 

Automobil tvoří v zimním období v Laponsku důležitý a nepostradatelný dopravní prostředek. Nabízí se možnost, vypůjčit si auto přímo v České republice a jet přes Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu. V Tallinu se nechat převézt trajektem a poté pokračovat z Helsinek přes Rovaniemi až do Hetty, která leží v severozápadní části finského Laponska. Druhou variantou může být cesta letadlem a vypůjčení automobilu přímo na místě.

Foto: dřevěnný srub, v kterém jsme bydleli

V Hettě žije 800 obyvatel a tvořila hlavní sámské centrum. Při hlavní komunikaci se zde nachází malý supermarket se základními laponskými potravinami jako je pečivo, mléko, lékořicové a skořicové bonbóny a sušenky, sobí maso a tolik nepostradatelná káva. Laponští Finové jsou největšími spotřebiteli černého teplého moku na světě. Místní nechodí do restaurací. Vaří si doma a hodně využívají i domácí pekárny, protože obchody leží zpravidla jen u hlavních komunikací. V zimě se místní zdržují ve svých dřevěných srubech. Nedílnou součástí dřevěných domů je sauna nebo i několik. V letních měsících čerpají místní energii ze světla, protože v zimních měsících se rozednívá na 3-4 hodiny denně.

Asi 700 m od obchodu se rozprostírá enontekijský kostel z roku 1952. Vnitřek kostela je zdobený barevnou mozaikou s vyobrazením žehnajícího Krista Sámům a laponské zvěři. 5 km od Hetty se nalézá farma „Huskies“ proslulá psím spřežením, které místní dříve využívali především k přepravě materiálu a lid. Od 19. století se jízda na psím spřežení neboli mushing řadí mezi zimní sportovní aktivity. Laponsko se chlubí především v zimě pestrými sportovními možnosti jako treky na sněžnicích, túry na běžkách, sjezdové lyžování, chytání ryb „na háček“, saunování i procházky zimní krajinou.

Přicházíme blíže k farmě a čteme si z cedulek jména psů. Nejdříve musíme být proškoleni a poučeni o základních informacích o jízdě na psím spřežení. Po velmi obsáhlém proškolení se s námi vítají členové psí smečky. Dokonce dostáváme i pusu. Na farmě žije 148 sibiřských a aljašských plemen. Jejich typickým rysem je oddanost a poslušnost. Těla a huňatou srst mají speciálně přizpůsobenou na zimu až do -30C.

Fotogalerie

Čekání na úlovek 

huskie jsou houževnatí a k jízdě přizpůsobeni 

huskie jsou mírumilovní a oddaní 

instrukce pro ovládání psího spřežení 

 

každý srub má saunu 

malamut 

na běžkách 

na černé lišty se stoupne 

 

na saních 

na sněžnicích 

našli se dva kamarádi 

odpočinková místnost po jízdě na psím spřežení 

 

okolí Hetty je vhodné pro běžky 

pár hodin venku 

polární noc 

polární záře 

 

příroda hraje barvami 

psí farma 

psí smečka 

saně, které se zapřáhnou 

 

sobí steaky 

srub, kde jsme bydleli 

světlo je důležité v zimních měsících 

teplota v Hettě v prosinci 

 

tradiční sámské barvy 

v zimním období dělají místní zvláštní věci 

za psím spřežení 

zima a suchý vzduch 

 

zima jako když praští 

zvířata hledají potravu 

další fotografie

Saně jsou zapřaženy. Stoupám si na černé gumové podesty a vyrážíme do polární zasněžené krajiny. Je -28C. V čele je nejsilnější a nejrychlejší huskie. Přenáším váhu na levou nohu a celá smečka volí okamžitě levou odbočku. Již jsme na zasněžené planině, kde se poslední minuty světla proměňují ve fialovo-oranžovou oblohu. Stádo sobů a losů nás pozoruje od lesa, kde se snaží najít potravu kolem kmenů stromů.

Foto: polární záře

Nádherný zážitek. Sněhová třpytící se zimní pokrývka, kam až oko dohlédne. Ovšem zima mě vrací do reality. Po 12 kilometrové trase zahlížím stavení a rozsvícenou svíčku před farmou. Psi přesně vědí, kudy mají běžet. Jsme na místě. Eufórie. Ale i pěkná zima.

Uchylujeme se do dřevěného srubu s kožešinami. Mé prokřehlé prsty a ruměncové tváře uvítají teplo. Šálek dobré kávy a vycházíme ze srubu už za šera s čelovkami na čepicích. Ani zpáteční cestu nelze neopomenout. Jakoby se začala hýbat obloha. Přidávají se zelené čáry, které se lámou černou tmou. Mizí a vznikají nové. To je přeci polární záře. Nikdy jsem si ji neuměla představit a teď je přede mnou v celé své parádě. Čtyřicetiminutové barevné představení v sytých zelených barvách se stává krásným zakončením dne v Laponsku.

Autor: Šárka Vacková

Článek byl zobrazen 7 491 krát.