Národními parky Laponska

Národními parky Laponska

Laponskem bývá označováno historické území Sámů neboli Laponců, kteří do Evropy přišli ze severní Asie již před stovkami let. Jelikož jde o kočovný kmen, který by těžko souhlasil s připoutáním k jednomu místu, rozprostírá se jejich území v severní části Norska, Švédska, Finska a Ruska.

Tito lidé byli původně rybáři a lovci, kteří se v 18. století naučili ochočovat soby a chovat je. Celá toto oblast patří mezi znečištěním málo poznamenané krajiny pokryté sněhem a ledem na západě, rozlehlými mokřady, hlubokými lesy, čistými jezery a dlouhými říčními údolími na východě.

Foto: ledový hotel

Území Laponska je považováno za největší souvislou původní krajinu v Evropě. Pokud navštívíte švédské Laponsko, za polárním kruhem se vám otevřou čtyři obrovské národní parky, dvě rozsáhlé rezervace a také další tři chráněné oblasti. Celkově tato oblast zaujímá rozlohu 9400 km2 a patří mezi přírodní a kulturní dědictví lidstva. Zdejší panenská příroda dokáže návštěvníkům nahradit dokonce pobyt v relaxačním středisku, jelikož zde na vás na každém kroku působí pohoda, klid a harmonie.

Ve vyšších polohách nad hranicí lesa jsou hory na hranici s Norskem holé a poseté skalními bloky. V místech, kde skály nejsou pokryty ledovcem, se vyskytují alpinské vřesy, křovinaté porosty, trsy travin a ostřic. Střední Laponsko je z velké části pokryto rozsáhlými jehličnatými lesy. Na zbytku území se rozprostírají vřesoviště a houštin nízkých bříz. Jedná se o neobvyklou vegetaci, kterou najdeme ještě také na sibiřské Kamčatce.

Na ploše 1984 km2 se rozkládá národní park Padjelanta, který najdeme na náhorní plošině u velkých jezer Vastenjaure a Vivihaure. Jeho krajina je tvořena zvlněnými rovinami, zaoblenými horskými hřbety a rozsáhlými vodními plochami. Tento park oplývá velkým druhovým bohatstvím, bylo zde nalezeno 400 druhů rostlin, což je v takovýchto přírodních podmínkách rekordní počet. Mezi nimi najdeme i vzácné druhy, jako například druh mochny Potentilla hypartice či písečnice horská. Park se stal domovem pro polární lišky, rosomáky a hnízdí zde také sovice sněžné. Park Padjelanta je rovněž důležitou oblastí pastvin polodivokých sobů, kteří jsou sem každoročně v létě přihnáni původními obyvateli Laponska.

V národních parcích Sarek a Stora Sjöfallet se vypínají strmé a vysoké vrcholy skandinávského horského pásma. Vytvořily se zde mohutná ledovcová údolí, kterými protékají divoké řeky. V těchto alpinsko-arktických horách  a náhorních rovinách se nevyskytuje prakticky žádná vegetace. V krajině dominují skalní bloky, sněhová pole a ledovce. Prakticky pouze v údolích je možné najít pralesy a horské březové lesy. Národní park Sarek patří mezi téměř nepřístupné. Pokrývá ho kolem 200 vrcholů, které stoupají do výšky 1800 metrů nad mořem. Právě zde najdeme šest ze třinácti nejvyšších švédských vrcholů a kolem stovky ledovců. Parkem protéká řeka Rapaätno, která se klikatí údolím Rapadalen, kde vytvořila jednu z nejkrásnějších vodních krajin v Evropě. V korytě řeky se pění zelená voda z asi 30 rozpouštějících se ledovců.Údolí kolem řeky je pokryto hustým porostem horských bříz, bylin a vrb kosařských. Nerušeně zde žije množství vzácných a chráněných zvířat, jako například medvědi, rosomáci, rysové a statní losi. Mají zde pro život ideální podmínky, protože národní park Sarek je divočina, kterou nevedou žádné turistické stezky a nenajdete zde ani žádnou možnost ubytování. Není zde vybudovaná žádná turistická infrastruktura a do tundry je zakázán vjezd motorových vozidel. Některé oblasti Laponska jsou v ranném létě také uzavřeny kvůli hnízdění ptáků.

Foto: ledový hotel

Pokud se chcete jako turista kochat krásou zdejších národních parků, navštivte národní park Abisko. Je situován v nejvíce prosluněném koutě Švédska, v hlubokém údolí lemovaném vysokými horskými hřebeny. Ze severu ho ohraničuje rozlehlá vodní hladina jezera Torneträsk. Do tohoto jezera ústí mohutní řeka Abiskojokka. Návštěvníci parku se mohou lanovkou vydat na vrchol hory Njulla, kde se mohou kochat překrásným výhledem na okolní romantickou tundru a jezero. V Abisku začíná 390 km dlouhá Královská turistická stezka směřující k jihu. Největším turistickým lákadlem této oblasti je známý a originální geomorfologický útvar zvaný Tjuonavagga. Tato brána do Laponska má tvar dutého kalichu obklopeného z obou stran skalnatými štíty.

Podnebí je v Laponsku během léta chladné a vlhké, když přijde zima, tak se zde teploty pohybují okolo –20 až -30°C. Návštěvníci těchto národních parku i celého Laponska musí dodržovat zdejší zásady, jako nerušit a neničit zdejší přírodu, nestanovat více než jednu noc na stejném místě, nevyhazovat odpadky a nerozdělávat oheň na skále, která by mohla teplem puknout. Zdejší původní obyvatelé – Sámové, dokázali tuto jedinečnou přírodu uchovat po staletí bez viditelných stop působení člověka, proto je nutné, aby se v tomto stavu uchovala ještě pro další generace.

Článek byl zobrazen 20 409 krát.